Viktor Wellemín
* 1923
Pochází z pražské židovské rodiny, jako kluk si bezstarostně hrával v karlínských a žižkovských uličkách. Do času dospívání mu ale vtrhla válka. Měsíc poté, co Němci vyhlásili protektorát, odešel tehdy sedmnáctiletí Viktor se svým o čtyři roky starším bratrem Adolfem do emigrace. Nejprve jeli vlakem na Slovensko, pak parníkem po Dunaji až do Černého moře a nakonec propluli na palubě turecké lodi do Středozemního moře až k břehům Palestiny, kde začátkem roku 1942 vstoupili do 11. československého praporu východního.
Jako členové protiletadlové jednotky pak bránili severoafrický přístav Tobruk. Viktor si v Tobruku vyrobil talisman, který ho pak provázel po celý život. “V kapse jsem jednou objevil zapomenutý prvorepublikový desetník, který měl na jedné straně vyobrazeného dvouocasého lvíčka. Pilkou jsem ho vyřízl, udělal nad ním dírku, zavěsil na provázek a nosil jsem ho na krku jako výsostný československý znak,” vzpomínal Viktor Wellemín. V roce 1944 podnikl s československou obrněnou brigádou útok na francouzský přístav Dunkerque, při kterém mu mina utrhla kus paty a poranila rameno. Léčil se pak v britských nemocnicích a konec války ho zastihl v Londýně u náhradního vojenského tělesa.
Po návratu domů zjistil, že zatímco bránil Tobruk, nacisté zavraždili jeho rodiče v koncentračním táboře. Bratr Áda válku přežil, jejich byt však obsadili cizí lidé a bratři Wellemínovi nedostali zpět ani rodinnou firmu. Po roce 1948 nebyl jako nestraník, Žid a veterán západní fronty novým režimem právě oblíben. Dostal jen směšný invalidní důchod a jeho synové nesměli studovat.