Věra Roubalová Kostlánová

* 1947

Patřila se svým manželem mezi první signatáře Charty 77. Poté čelili šikaně StB, i přesto se jim podařilo skrývat Drahomíru Šinoglovou odsouzenou za šíření samizdatu.

Rodiče Věry Kostlánové pocházeli z židovských rodin, mnoho příbuzných bylo zavražděno v koncentračních táborech. Po válce hledali naději na novou společnost v komunistické ideologii, její tatínek však byl jako vnitřní nepřítel v padesátých letech odsouzen k šestiletému vězení. Na rozdíl od svých rodičů Věra komunistický režim odmítala. Se svým mužem Pavlem se věnovali kromě výchovy čtyř dětí vázání a šíření samizdatových knih. Patřili mezi první signatáře Prohlášení Charty 77 a čelili šikaně StB a výzvám k emigraci. Jako jedna z posledních mluvčích Charty 77 (s Květou Princovou a Evou Joachimovou) oznámila v roce 1992 ukončení činnosti Charty 77.

Po sametové revoluce se musela vyrovnat se sebevraždou manžela v roce 1990. Jako psychoterapeutka se začala věnovat práci s migranty v Poradně pro uprchlíky.

První Cenu Paměti národa přijala „zástupně, za poctivé a čestné lidi, kteří byli oporou disentu a odmítli se přizpůsobit totalitní moci“.

Celý příběh Věry Roubalové Kostlánové v Paměti národa