Tomáš Sedláček

* 1927 † 2012

Bojoval proti Hitlerovi na západní i východní frontě, po válce byl mučen komunistickými vyšetřovateli a odsouzen na doživotí ve vykonstruovaném procesu.

Narodil se roku 1918 ve Vídni. Po maturitě nastoupil na povinnou vojenskou službu a po ní byl v roce 1937 přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Po okupaci v roce 1940 utekl „balkánskou cestou“ do Francie, po jejím pádu do Velké Británie. Do léta 1944 sloužil u dělostřelectva, pak byl převelen na východní frontu do Sovětského svazu. S paradesantní brigádou se účastnil karpatsko-dukelské operace a vojenských operací během Slovenského národního povstání. Po válce krátce sloužil v divizním štábu v Plzni. Zatčen byl 11. února 1951, v Domečku si ho převzal velitel Pergl:

„Na dřevěné tabuli visela pouta, okovy a další mučicí nástroje. Zastavil se a ukázal na ně, abych viděl, co mě čeká.“ Sedláčkovi zavázali oči a odvedli k vyšetřovateli Řičicovi: „Hovořte o své trestné činnosti! Nevěděl jsem, o čem mám mluvit, řekl jsem, že nevím, což bylo považováno za zapírání. Spoutali mě do řetězů, na nohy mi dal okovy a dostal jsem první facky.“

Třiatřicetiletého Sedláčka mučili nespaním. Na cele 2×4 metrů chodil ode zdi ke zdi, opakoval si sám pro sebe heslo „Vydržet!“ Devět dní a nocí chodil, pak podepsal výslechové protokoly. Vyspal se a odvolal je. Pak se martyrium opakovalo. Sedláčka tu drželi téměř rok v izolaci. Ve vykonstruovaném procesu si vyslechl obvinění ze špionáže v protistátní skupině Irena.

V létě 1952 jej odsoudili za vlastizradu na doživotí. Prošel věznicemi Pankrác, Mírov, Leopoldov, Valdice a lágrem Bytíz. Propuštění se dočkal 11. května 1960 na amnestii. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen až do nejvyšší vojenské hodnosti, armádního generála. Zemřel v srpnu 2012.

Celý příběh Tomáše Sedláčka v Paměti národa