Pavel Záleský
* 1955
„Můj první výslech trval určitě pět hodin. Vystřídalo se na mně asi deset estébáků. Když jsem jim nechtěl dát tašku, tloukli mě pendrekem. Chtěli, abych prozradil spolupracovníky. Nic jsem jim nevyzradil,“ vyprávěl Pavel Záleský svůj zážitek z podzimu roku 1985.
Narodil se v roce 1955 v jihomoravských Mutěnicích. Pochází z katolické rodiny. Jako dítě zažil, když jeho otce Petra Záleského a strýce Františka v roce 1959 zatkli a odsoudili za protistátní činnost, skončili v uranových dolech. Komunisté rodině zabavili pole i vinohrady. Pavel od 70. let šířil samizdat, podepsal Chartu 77. Na sklonku totality se stal jedním z hlavních hybatelů takzvané Moravské výzvy Augustina Navrátila. Celý název provolání zněl Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů. V jednatřiceti bodech petice formulovala požadavky týkající se náboženské svobody. Do roku 1989 jí podepsalo na
půl milionu občanů Československa. Pavel Záleský patřil k disidentům, kteří při zatýkání a výsleších kladli estébákům odpor. Když si pro něj přišli do práce – pracoval jako pochůzkář na trati – držel se křečovitě kolejí. „Kolikrát mě těžce zmlátili. Dávali mi také speciální pouta, která se při každém pohynu zařezávají do rukou. Byl jsem samá krev. Jednou mi vyhrožovali, že mě hodí na koleje a že to bude jako moje sebevražda. Nebyla to sranda.“
Jeho trestní stíhání přerušila až sametová revoluce. Ve svobodných poměrech se angažoval v komunální politice, řídil Charitu v Otrokovicích. Nedávno překonal těžkou nemoc. V souvislosti s udělením Ceny Paměti národa Pavel Záleský zdůrazňuje, že ocenění vnímá především jako připomínku mimořádné osobnosti dnes již nežijícího autora jedenatřicetibodové petice a katolického disidenta Augustina Navrátila a také početné skupiny jeho statečných pomocníků z řad moravského křesťanského disentu.