Marta Szilárdová
* 1923
Narodila do židovské rodiny na Slovensku a do života její rodiny krutě zasáhla druhá světová válka.
V roce 1938 bylo Martino rodné město Levice připojeno k Maďarsku a už tak nepříznivá situace se pro židovské obyvatele ještě zhoršila. Marta se musela rozloučit se svým manželem Štefanem, který byl odveden do pracovního tábora, i s mladším bratrem Fridrichem. Podobně mizeli i další známí a příbuzní. Kam jsou odváženi, zjistila Marta s mladší sestrou Brigitou a rodiči v létě 1944. Tehdy museli do transportu i oni. Matku a otce viděla Marta naposledy při selekci po příjezdu do Osvětimi, odkud šli rovnou do plynové komory. Jedenadvacetiletá Marta a její o pět let mladší sestra byly vybrány na práci. Nejprve pracovaly v Osvětimi, později v továrně na zbraně ve městě Hessisch Lichtenau v Hesensku, kde se dostaly k pásové výrobě granátů a min. To bylo v zimě 1944.
Po dvou měsících se výroba zastavila. Němci se obávali postupující fronty a všichni vězni museli pryč. Po třech dnech pochodu smrti, během nichž dozorci zastřelili každého, kdo už nemohl dál, došli k městu Kassel, které bylo v plamenech po spojeneckém bombardování. Dozorci zmizeli a vězňů se ujali Američané. Domů se ale museli dopravit sami. Marta a Brigita se přidaly ke skupině Čechů, s nimiž došly pěšky přes Drážďany na české území, a poté putovaly samy na Slovensko. Když dorazily do rodných Levic, nečekalo je vlídné přivítání – jejich byt obsadili noví nájemníci. Větší štěstí měly v nedalekých Šuranech, kde se mohly usadit v prázdném bytě a zůstat i po návratu jeho majitelky.
Zanedlouho se v Šuranech udál další zázrak. Marta se shledala se svým mužem Štefanem. Potkali se na ulici a Marta ho zpočátku ani nepoznala, jak byl hubený, špinavý, oblečený v československé uniformě. Z pracovního tábora se mu podařilo při bombardování utéct a vstoupil do československé armády. Manželé Szilárdovi se rozhodli začít nový život v Nitře. Narodily se jim dvě dcery a trvalo léta, než se odhodlali vyprávět jim o tom, co prožili za války.