Marie Susedková

* 1930

Marie celý život prožila v moravské vesnici Rozstání. Pracovala v místní mlékárně a ráda chodila cvičit do Sokola. Když na jaře roku 1949 přijel do vsi bratranec s kamarádem, pomohla jim domluvit schůzku s místním krejčím Janem Hudcem a o pár měsíců později na jejich přání Hudcovi předala dopis. I když věděla, že bratranec s kamarádem uvažují o emigraci, sama tehdy nejspíš netušila, že se kvůli jedné schůzce a jednomu dopisu stala součástí protikomunistické odbojové skupiny.

Ve vsi se od roku 1949 zatýkalo, pro Marii si přišli na jaře roku 1951. Z práce ji dovedli na místní národní výbor. Když ji po prvním výslechu posadili do atonu, přiběhla zoufalá matka, ať radši odvezou ji. A do toho šly kolem zrovna děti ze školy. „Sestro, co se děje?“ chtěli vědět její svěřenci ze sokolských cvičení. Seběhli se kolem auta, estébáci na ně řvali a najížděli na ně. To nejhorší ale přišlo na vyšetřovně v Brně na Příční ulici: „Jednomu z vyšetřovatelů se říkalo Dlouhý Honza a ten se vztekl a o půl druhé v noci mně takovou vrazil, že mi vyrazil dva zuby a posunul sanici. Bylo to pořádné chlapisko a pořád řval, že lžu.“

Marie nic neprozradila, ostatně neměla co. Následující měsíce prožila ve vazbě v neblaze proslulé věznici na Cejlu. Hlavní líčení se skupinou „Jan Hudec a spol.“ proběhlo na podzim roku 1951 u Krajského soudu v Brně. Marii Hrubé soud vyměřil pětiletý nepodmíněný trest, propadnutí veškerého majetku, pokutu 10 000 korun a ztrátu občanských práv po dobu tří let po propuštění.

Skončila v pracovním táboře ve slovenských Sučanech a z té doby má doma dodnes schované motáky, básničky a kresby, které psala na toaletní papír a tajně je posílala rodičům. Marii nakonec podmínečně propustili 9. prosince 1953. Ve vězení strávila přes dva a půl roku. Vrátila se domů, ale tak trochu do jiné vesnice: „Lidi se tady hodně změnili a táhli s komunistickou stranou, protože měli strach.“

https://www.pametnaroda.cz/cs/susedkova-marie-1930