Lýdia Kovářová
* 1928 † 2017
Když v srpnu 1944 vypuklo v Banské Bystrici povstání, ocitla se její rodná obec Jasenie v podhůří Nízkých Tater v centru bojů. Lýdia nejprve pomáhala s dalšími mladými lidmi vykládat zbraně a zásoby pro partyzány. V horské kolibě pak zažila děsuplnou noc, kdy Němci ostřelovali kopec nad nimi. Ve stavení se schovávalo osm lidí, včetně dvou dětí. Lýdiin otec během této jediné noci zešedivěl.
Po potlačení povstání byli v každé domácnosti ubytováni němečtí vojáci. Důstojníci, kteří bydleli u Kordíkových, konfiskovali vybavení i domácí zvířectvo, neustále prohledávali domy a kontrolovali osoby. V této atmosféře se Kordíkovi rozhodli vyhovět prosbě rodinného známého, vojenského lékaře, a po dva týdny ho s jeho společníky zásobovali jídlem ve sněhem zapadané horské chatě. Později pro ně dokonce vybudovali úkryt ze slámy a sena ve vlastní stodole. Po několika týdnech se skupina přesunula ze skrýše k partyzánům do hor
Kordíkovi se šťastně dožili osvobození, ale Lýdia neměla snadný život ani v poválečné době. V roce 1947 odmaturovala a v šedesátých letech vystudovala pedagogickou fakultu v Plzni. Protože však nikdy nevstoupila do komunistické strany a její bývalý manžel emigroval, potýkala se jako učitelka s problémy v zaměstnání a dlouho nemohla ani jako matka malé dcery získat byt. Učitelské povolání vykonávala až do důchodu. Byla aktivní členkou Českého svazu bojovníků za svobodu.