Lívia Herzová

*1926

Lívia, rodným jménem Kazárová, vyrůstala v Tornaľi, malém městečku na jihu Slovneska, kde většina obyvatel mluvila maďarsky. Platilo to i v asimilované židovské rodině Kazárových. Od podzimu roku 1938 po vídeňské arbitráži připadla oblast Maďarsku. V zemi vládl antisemitismus, rodina přišla o obchod – drogérii, Lívia však dál mohla studovat střední školu a hlavně tamním Židům zatím nehrozily deportace. To se změnilo na jaře roku 1944, kdy horthyovské Maďarsko obsadili Němci. Ti během několika týdnů zorganizovali transporty bezmála půl milionu maďarských Židů do vyhlazovacích táborů.

V červnu 1944 se tak po nekonečné třídenní cesta vlakem v Osvětimi ocitla i osmnáctiletá Lívia se svou matkou (o otci neměli zprávy, byl předtím odvelen do armády). „Jediným pohybem ruky šel někdo do života anebo do krematoria, “ vypráví o selekci vedenou doktorem Mengelem. Když se od bývalé spolužačky z Tornaľi dozvěděla, že je výhodné přihlásit se na práci do fabriky, rozhodla se využít situace. Zkoušela přesvědčit i svou maminku, tehdy už na pokraji sil. „Tebe vezmou, protože jsi mladá, já zůstanu tady.“ Lívia jí úpěnlivě přesvědčovala: „Tahala jsem jí, jdeme na zählappell. Budeme zase lidé, půjdeme do arbeitslagru. Tam budeme muset pracovat, ale nazabijou nás, tady půjdeme do plynu.“ Tohle odhodlání Lívii i její matce zachránilo život.

Skončily v pracovním lágru Münchmühle, dřely ve zbrojovce. Lívia zdůrazňuje, jak se podmínkou přežití stala vzájemná pomoc. Lívia tak často odvedla práci i za svojí vyčerpanou maminku. Na jaře roku 1945 přežily pochod smrti a nakonec se šťastně v Tornaľi shledali i s otcem Zoltánem.  „Otec, máma a já… to se nedá vyprávět. Ani jeden z nás nedokázal mluvit,“ vzpomíná Lívia na nejemotivnější okamžik svého života.

Rodina se musela vyrovnat i s tím, že v jejich domě už žili úplně jiní lidé. Naštěstí našli útočiště u sousedů. Po válce se Lívia seznámila s židovským mladíkem Pavlem Herzem, který přišel o všechny příbuzné v nacistických koncentrácích. Usadili se v Bratislavě, vychovali dceru Evu.

Příběh Lívie Herzové v Paměti národa