Ladislav Szalay
* 1929
Maminka pamětníka pocházela z Moravy, otec, profesí právník, z původem maďarské, později slovakizované rodiny. Rodiče se potkali v Trnavě, kde také pamětník vyrůstal. V letech druhé světové války navštěvoval místní katolické gymnázium a přestože na Slovensku tehdy vládl klerofašistický režim, na škole zažíval projevy nesouhlasu s panujícími poměry, někteří pedagogové se solidarizovali s židovskými sousedy, kteří se stávali terčem perzekuce a posléze i deportací do koncentračních táborů.
V srpnu roku 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, záhy ale bylo potlačeno a v Trnavě tak místo tisovského režimu nyní vládli Němci. To sebou neslo obnovení deportací i konec různých výjimek, které některé židovské obyvatele dosud chránily. Ladislav Szalay se jednoho dne na podzim roku 1944 vracel domů se spolužákem a sousedem Peterem, který byl židovského původu. V ulici stálo německé auto a bylo zjevné, že se vojáci vydali do Peterova bydliště.
„Nedívej se tam, jdeme dál!“ nabádal Ladislav kamaráda, ať domů nechodí. Petet tam přesto zamířil. Ladislav ho chytil a odvlekl pryč. Jak se posléze ukázalo, zachránil mu tak život. Zatímco jeho rodiče a ostatní židovské obyvatele ze sousedství nacisté deportovali do koncentračních táborů, odkud se již nevrátili, Peter přežil do konce války v úkrytu – mimo jiné u Ladislavových příbuzných.
Po válce pracoval Ladislav Szalay jako ekonom. Měl za úkol vypracovat analýzu hospodářského vývoje Slovenska v letech první republiky. Ale protože její výsledky neodpovídaly dobovým komunistickým doktrínám, musel na vědeckou kariéru rezignovat. Pracoval poté v humoristickém časopise Roháč, ale nakonec se počátkem 70. let stal obětí normalizačních prověrek a o místo v redakci přišel.