Karol Dubovan
* 1953
Karol pochází ze západoslovenské obce Madunice, vyrůstal v křesťanském prostředí. V sedmdesátých letech nastoupil ke studiu elektrotechniky na univerzitu do Bratislavy. Tady se seznámil s lidmi z okruhu skryté církve. Podílel se na vytváření společenství, která se v podmínkách totalitního režimu snažila o nezávislý duchovní život. Podobná skupina vznikla i v Karlově domovském Trenčíně.
Pro tato společenství měl zásadní význam přísun literatury. Karol se tak seznámil s fenoménem samizdatu a sám začal podobné knihy šířit. Náboženská literatura se na Slovensko dostávala například přes hranice s Polskem ve Vysokých Tatrách nebo na Oravě. „Domluvili jsme se s knězem Válkem, že on s chlapci přijde na Babí horu z polské strany, my přijdeme odsud a vyměníme batohy. Oni měli nedostatek salámu, tak jsme jim nesli salámy, sebrali jsme knihy a byli jsme spokojení.“
Odvážný plán na distribuci náboženské literatury do tehdejšího sovětského svazu zmařilo Karlovi zabavení cestovního pasu počátkem roku 1982. Poté musel narukovat na vojnu, po návratu domů se dál podílel na organizaci nezávislého církevního života v širším okolí Trenčína. Poté, co v zaměstnání odmítl odsoudit prohlášení Charty 77 a vystoupil z tehdejších odborů ROH, dostal se do hledáčku úřadů včetně StB, absolvoval řadu výslechů.
V roce 1989 se Karol Dubovan stal se jednou z vůdčích osobností něžné revoluce v Trenčíně. Jako své životní krédo uvádí: „Každý den mám 24 hodin na to, abych mohl vykonat něco dobrého.“