Jarmila Stibicová

*1933

„Když člověk vyšel z domu, nikdy nevěděl, jestli se vrátí,“ popisuje Jarmila Stibicová policejní šikanu, kterou prožívala coby pardubická disidentka v době normalizace. V cele předběžného zadržení se naposledy ocitla 20. listopadu 1989, když s manželem mířili na setkání v místním divadle. „To už jsme se vyloženě fyzicky bránili, volala jsem o pomoc, ale lidi se báli, takže nikdo nepřišel a estébáci nás nacpali do auta,“ popisuje své poslední zatčení.

Podobných přepadovek zažila v předcházejících letech nespočet. Do roku 1970 působila jako profesorka jazyků v pardubické průmyslovce. Propustili ji poté, co byla podmínečně odsouzena za rozšiřování letáků k prvnímu výročí srpnové okupace. Patřila k hrstce pardubických signatářů Charty 77, jezdila na bytové semináře, sbírala podpisy pod petice, díky svým kontaktům pomáhala lidem, které totalitní moc protiprávně zavírala na psychiatrii. Propojovala nejrůznější opoziční skupiny: chartisty, Demokratickou iniciativu, Iniciativu sociální obrany, ekology… Věnovala se práci s mládeží a uspořádala výpravu mladých lidí za Václavem Havlem na Hrádeček. V rámci tehdejšího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) mapovala politicky motivovaná soudní jednání ve východních Čechách, pomáhala rodinám vězněných disidentů.

Protože v Pardubicích byla podobně činorodých odpůrců režimu jen hrstka, stala se pochopitelně terčem zájmu Státní bezpečnosti, který se v průběhu osmdesátých let stupňoval. V době, kdy organizovala hladovku na podporu vězněného Stanislava Devátého, ji Státní bezpečnost odvezla na osobní prohlídku do ženské věznice a vystavili ji týrání dozorkyně, známé svými sadistickými sklony.

„To je otázka osobních priorit,“ komentuje Jarmila Stibicová své životní volby. „Pro mě bylo důležité, abych žila v souladu sama se sebou.“ Občansky aktivní zůstala i po roce 1989, kdy zasedla v pardubickém zastupitelstvu. V průběhu devadesátých let politiku opustila a dala přednost působení v Amnesty International: „V politice je člověk velice často zatažen do věcí, se kterými nesouhlasí,“ říká chartistka z Pardubic.

Celý příběh Jarmily Stibicové v Paměti národa