Jan Litomiský
*1943
„Neuvažoval jsem nad tím, jaké to bude mít následky. Řekl jsem si, že v této situaci je prostě povinnost se přidat,“ říká Jan Litomiský o svém podpisu prohlášení Charty 77.
Vyrostl v Praze, ale k překvapení své rodiny se rozhodl vystudovat Vysokou školu zemědělskou. V šedesátých letech pracoval jako mladý agronom v JZD ve Vyskytné na Vysočině, kde jeho předkové po generace hospodařili jako soukromí sedláci. Žít na venkově však pro něj neznamenalo stáhnout se do soukromí a opustit veřejný život. V době normalizace se jeho dům stal místem setkávání lidí, kteří vzdorovali komunistického režimu. Přijíděli sem katoličtí i evangeličtí duchovní, intelektuálové i lidé z undergroundu. Začal spolupracovat s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných. Shromažďoval informace o pronásledovaných lidech, které předával Petrušce Šustrové nebo telefonicky Ivanu Medkovi do Vídně.
V očích svých sousedů se stal podivínským „exotem“, žil pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti. Vchod jeho domu kontrolovala kamera, čelil opakovaným domovním prohlídkám. V únoru 1981 se Jan Litomiský ocitl ve vazbě. Obvinili ho z podvracení republiky a soud poslal Jana Litomiského na tři roky do vězení. Trest si odpykával v Plzni na Borech, kde jako spoluvězně potkával Václava Havla, Jiřího Dienstbiera či katolického kněze Františka Líznu.
Po propuštění ho čekaly dva roky ochranného dohledu, během nichž nesměl opouštět svou vesnici. Ani to ho neodradilo od opoziční činnosti, v roce 1987 se stal mluvčím Charty 77. Po pádu režimu v roce 1989 se zapojil do regionální i celostátní politiky.
Ve svém životě považuje za nejdůležitější vztah k Bohu: „Stále se mi vybavuje Ježíšovo slovo: ,Kdo si chce zachránit svůj život, ten ho ztratí.’ Nemáme brát život jako kořist, ale jako dar. A v určitých situacích musíme mít odvahu se toho daru vzdávat. Zejména tehdy, když je nutné postavit se na odpor zlu.“