Helena Kociánová
* 1933
Ztratila čtyři roky svobody za to, že poradila známému, jak kontaktovat převaděče.
Bylo jí osmnáct let a pracovala jako prodavačka, když ji na konci května 1952 zatkla Státní bezpečnost. Čtyři muži ji spoutanou odvezli do chaty StB, kde ji tři dny nepřetržitě vyslýchali ve snaze získat jména lidí z protistátní skupiny Jozefa Krutého, který pocházel ze stejné obce u hranic s Rakouskem. Podle estébácké konstrukce se měl ve Vídni napojit na zpravodajskou službu americké armády CIC a se svými spolupracovníky plnit zpravodajské úkoly. Helena neměla o skupině ani tušení, ale StB potřebovala její „přiznání“. Převezli ji proto do Bratislavy k dalším výslechům. Po týdnu věznění musela kvůli nesnesitelným bolestem do nemocnice, odoperovali jí slepé střevo. Byla to však chybná diagnóza, ve skutečnosti Helena trpěla zánětem ledvin z podchlazení ve vězení. Čas na doléčení jí StB nedopřála, naopak ji hned eskortovali zpět do cely, kde do rány dostala infekci. Tehdy bolestí škrábala omítku ze zdi.
Vykonstruovaný proces se skupinou Krutý a společníci, do níž byla Helena zařazena, se konal v říjnu 1952. Od soudu odešla sotva plnoletá dívka s pětiletým trestem. Putovala po různých věznicích, v červenci 1955 se jí stal osudným pracovní tábor v jihoslovenské obci Želiezovce. Na nejtěžší práci na stroji mlátičky poslali dozorci jednu starší ženu a Helena se jí rozhodla pomoct. Mlátička ale nebyla správně zabezpečená, uvolnil se příklop a ona spadla do stroje. Před krutou smrtí ji zachránil jeden ze zaměstnanců, který ji vší silou držel, aby ji stroj nerozsekal. Následoval dramatický převoz do nemocnice, během něhož málem vykrvácela, amputace nohy pod kolenem a několik dalších operací.
Na svobodu se Helena dostala 30. května 1956. Z jejího návratu měl největší radost Karol Kocián, jehož znala od dětských let a který jí čtyři roky posílal do vězení dopisy. Přestože dívčini rodiče vztahu nepřáli, Helena se s Karolem usadila na Jesenicku, vzali se a narodili se jim tři synové.