Hana Truncová
* 1924
„Věděla jsem, že nám nedovolí na léta se rozloučit ruky tiskem, obejmutím, ani náhodou,“ vzpomíná na moment, kdy viděla svého otce a snoubence Otakara u soudu na dlouhých devět let naposledy.
Hana Truncová strávila padesátá léta v komunistickém vězení, které ji nezlomilo i díky vzpomínkám na krásné dětství v Teplicích. Její rodina zde udržovala přátelské i obchodní kontakty s místními Čechy, Němci i Židy. Po válce zvažovala emigraci, protože nesdílela náklonnost ke KSČ, která v té době v kraji dominovala. Po únoru 1948 spolupracovala s převaděčem a pomohla několika lidem přes hranice. Seznámila se s Otakarem Čeňkem Truncem, studentem čerstvě vyhozeným z Vysoké školy politické a sociální, který se přátelil s doktorkou Miladou Horákovou. Společně vyráběli a roznášeli letáky vyzývající k občanské odvaze. Krátce před svatbou je kdosi udal. Otakara, Hanu a jejího otce zatkli roku 1951. Pro Hanu si estébáci přišli do kanceláře v Císařských lázních v Teplicích, kde pracovala jako sekretářka. Odvlekli ji do katakomb v Ústí nad Labem, kde strávila několik měsíců. Zčásti za trest v temnici: „Nebyl tam záchod, takže člověk nevěděl, do čeho šlape. Neustále tam byl slyšet hluk nějakých motorů v podzemí. Ta tma, mokro a neviditelní pavouci všude…“ Zážitek byl pro mladou ženu tak traumatizující, že o něm léta nemluvila ani s jinými vězni, ani se svým milým.
Všichni tři byli odsouzeni za velezradu a špionáž. Hana si svůj třináctiletý trest odpykávala v pracovních táborech v Kladně, Jilemnici a Varnsdorfu a ve věznici v Pardubicích. Propuštěna byla začátkem roku 1960 na podmín-ku ještě před amnestií v květnu 1960. Provdala se za Otakara Čeňka Trunce a společně žili v Bohosudově. Pracovala jako pomocná síla v jeslích, po roce 1968 pak jako referentka teplické pobočky Čedoku, kde opět pomáhala lidem dostat se do zahraničí. Je členkou Konfederace politických vězňů ČR. Své osobní zkušenosti s totalitou předává na besedách, vystupovala také na festivalu Mene Tekel.