František Vaczula

*1929

František vyrůstal v osadě Ovsište, na dohled od Bratislavy. Ale také na druhém břehu Dunaje, na území, které v důsledku Vídeňské arbitráže na podzim roku 1938 obsadili Němci. František chodil přes most do Bratislavy do školy, jeho otec do práce. Najednou se most stal hraničním přechodem. Na Slovensku se záhy ustavil loutkový fašistický Slovenský štát. František vzpomíná, jak se na bratislavských zdech objevily nápisy: „Maďari za Dunaj, Židia do plynu, Česi peši do Prahy…“

Rodičům sice zůstalo slovenské občanství, ale zároveň patřili k maďarské menšině. To mělo dopad na jejich osudy po konci druhé světové války. Zdálo se, že Maďary ze Slovenska potká podobný osud jako německy hovořící obyvatele v Čechách. Rodinu Vaczulových vystěhovali na statek do moravských Sudet. Hospodář se prý k Františkovi choval slušně, ale okolí na něj nejednou pohlíželo jako by snad byl válečným zločincem. 

Po třech letech se rodina mohla v rámci „reslovakizace“ vrátit domů, mělo to ale podmínku: museli podepsat dokument, že přijímají slovenskou národnost. Františkův otec to odmítl a putoval na tři roky do lágru. František viděl, jak se mezitím z bývalých „ľuďáků“ stali komunisté, nelíbilo se mu, že jejich původní dům obsadila komisařova dcera. Jako dvacetiletý se rozhodl pro emigraci. Domluvil se s ženou, která už měla manžela na západě. Oba je ale zadrželi a obvinili z pokusu o neoprávněné opuštění republiky. Naštěstí tehdy vyvázl „jen“ s pětiměsíčním trestem. 

Po propuštění se ale svobody nedočkal. Krátce po svatbě ho jako politicky nespolehlivého odvedli na vojnu k Pomocně technickým praporům. Podmínky, které popisuje, byly snad ještě horší, než jaké zažil během věznění. Dřel na stavbách v Líních na Plzeňsku nebo na letišti Sliač na středním Slovensku. Vzpomíná třeba, jak museli krumpáči rozbíjet zmrzlou štěrkovou směs na stavbu silnic. „Chlapi brečeli, měli takové puchýře, že si ani nemohli ukrojit chleba.“ Přes to všechno byl rád, že neskončil jako jiní pétépáci v dolech. „Aspoň jsme viděli slunce.“ Po propuštění se František Vaczula živil jako řidič autobusu.

Celý příběh Františka Vaczuly v Paměti národa