František Stárek
* 1952
Beatnickou kulturu objevil František Stárek zvaný Čuňas již na základní škole. V době normalizace patřil k předním osobnostem československého undergroundu, což ho stálo dohromady téměř čtyři roky za mřížemi.
Vyrůstal na Teplicku, kde si prošel dětskými gangy, které bojovaly o své teritorium, v botách sebou stále nosil dýku a velkou část svého života strávil mezi kriminálníky. Také jej učarovala generace beatníků, ve vězení četl Patočku a studoval estetiku, stal se šéfredaktorem samizdatového undergroundového časopisu Vokno a podílel se i na produkci a distribuci Originálního Videojournalu, který přinášel filmové dokumentární pořady o umění, kultuře, disidentském prostředí či ekologii. Za mřížemi dohromady strávil necelé 4 roky, poprvé byl odsouzen v roce 1976 v procesu s undergroundovými hudebníky, poté byl několikrát stíhán za svou redaktorskou činnost.
Od února 1989 byl opět ve vězení, kde si odpykával svůj dvou a půl letý trest, díky listopadovým událostem byl však osvobozen ještě téhož roku. O svém propuštění se dozvěděl ve večerních zprávách. „Seděl jsem večer na zprávách – ty byly povinně. A tyhle zprávy už jsem chtěl vidět. Bylo tejden po 17. listopadu a už i televize začala dělat, jako že s komunismem nechce mít nic společného. A najednou zaznělo: ‚Prezident republiky udělil milost těmto osobám: Čarnogurský, Ruml, Jirous, Stárek.‘ Celá kulturka, všech těch osmdesát muklů, se na mě otočilo a: ‚Ty vole, jdeš domů.‘ To byla docela bomba.“
V roce 1990 nastoupil ke kontrarozvědce, kde nakonec setrval až do roku 2007. V současnosti se jako zaměstnanec Ústavu pro studium totalitních režimů věnuje badatelskému a dokumentačnímu projektu k dějinám československého undergroundu.