Eva Roubíčková
* 1921 † 2013
Jako jediná z rodina přežila druhou světovou válku. Během internace si vedla deník, ve kterém popsala také pomoc železničáře Karla Košvance, jenž jejím prostřednictvím posílal vězňům potraviny, cigarety a noviny.
Narodila se do německy mluvící židovské rodiny žijící v Žatci, kde v době mnichovské krize zesílily protižidovské nálady. Rodina musela město opustit a žít v podstatně skromnějších podmínkách v Praze. V prosinci 1941 nastoupila s celou rodinou do trasportu do terezínského ghetta. Zde začala pracovat v zemědělství, což ji uchránilo před transporty na východ. Její rodiče a babička odjeli transportem do Polska na podzim roku 1944.
Díky práci v zemědělství mohla Eva přebírat balíčky od železničáře Karla Košvance, který nezištně i přes nesmírná rizika zásoboval Evu a další vězně potravinami a dalším zbožím. V Terezíně se dožila konce války, z něhož se ale neradovala, neboť ztratila celou rodinu: „To bylo jedno z nejhorších období mého života. Když jsem zjistila, že jsem úplně sama, že nikoho nemám, žádná rodina neexistuje…“
Veškeré naděje upírala k myšlenkám, zdali žije její předválečný snoubenec Richard Roubíček, který bojoval na západní frontě. Po válce se setkali a po několika měsících měli svatbu. Narodily se jim dvě děti, které náhodou objevily sešit hustě popsaný německým těsnopisem – její terezínský deník. Toto jedinečné svědectví bylo v českém překladu publikováno v roce 2009.
Eva Roubíčková zemřela 1. prosince 2013.