Eva Karvašová
*1932
„Obyčejný život v pěti různých režimech závisí na tom, v jakém prostředí člověk vyrůstá a co ho formuje. Já jsem zažila tolik dobrého a bylo to ve mně tak hluboko, že mi to do budoucnosti poskytlo ochranný krunýř,“ říká Eva Karvašová.
Dramatické dějinné zvraty jí zasáhly do života už v dětství, když jejího otce zatklo gestapo za pomoc slovenským partyzánům. Jako desetiletá jim pomáhala i ona sama, když během pobytu v ozdravovně hlídala a napájela partyzánské koně. Život v komunistickém režimu ji postavil před ještě těžší zkoušky. Jako dcera lékárníka, tedy představitele „buržoazie“, nebyla připuštěna k maturitě a odmaturovala až později na večerní škole. Podařilo se jí vystudovat pedagogickou fakultu a koncem šedesátých let našla práci ve Slovenském rozhlasu.
Právě zde poznala svého budoucího druhého manžela, prozaika a dramatika Petra Karvaše, jehož dílo si před lety vytáhla jako maturitní otázku. Jenže Petr Karvaš vyjádřil nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy, psal protirežimní divadelní hry a v nastupující normalizaci se dostal na černou listinu. „Přišli za mnou a dali mi na výběr: jestli se budeš dál stýkat s pravicovým oportunistou, musíš odejít z rozhlasu,“ vzpomíná Eva Karvašová. Neváhala ani chvíli a v roce 1979 se za Petra Karvaše provdala. Jejich život se odehrával, jak říká, v „třetí cenové kategorii“, navíc pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti.
StB jí opakovaně nabízela příležitost zlepšit svou situaci, pokud bude donášet na své přátele nebo známé z literárních kruhů. Eva Karvašová to však vždy odmítla. Vzpomíná, jak jí otec kladl na srdce: „Vždycky můžeš říci ne. Nejsem ochotna donášet na jiné lidi. Některé věci prostě dělat nebudu. Až dokud tě nezačnou mučit. Potom už nemůžeš vědět, kolik toho vydržíš. Ale do té doby můžeš vždycky říci
ne.“