Emil Sedlačko

V létě roku 1968 měl Emil Sedlačko 23 let, miloval rock and roll, byl členem Československého svazu mládeže a v době „tání“ v roce 1968 spolu s dalšími mladými lidmi usilovali o to, aby v jejich domovském Trenčíně vznikl hudební klub. Když do města 21. srpna vtrhli okupanti, s přáteli vytáhli stolek, nakoupili archy papíru a u tehdejšího národního výboru vytvořili improvizovaný petiční stánek.

„Najednou od Náměstí Ľudovíta Štúra přijel takový malý transportér a zastavil u nás. Co čert nechtěl, zrovna u Jana Prodaje a u mě. Ten Rus vyskočil, zezadu další tři, praštili stolkem o zem a rozdupali ho. Janovi vrazili pažbou do průdušek, nemohl popadnout dech a odpadl. Já si pamatuju jen to, jak někdo bourá a válcuje ten stolek. Vzbudil jsem se až na komandatuře.“ Nakonec Emila pustili domů, tentokrát vyvázl bez následků.

To ale neplatilo o dva roky později, v době nastupující normalizace. Po dva dny byl surově vyslýchán na policejní služebně, chtěli z něj vymlátit, kdo tehdy v srpnu 1968 psal protiokupační nápisy a sundal hvězdu z trenčínského hradu. Emil to věděl, ale neprozradil. Následoval vyhazov z práce a pád na společenské dno. Sám se dokázal vypořádat se závislostí na alkoholu i všudypřítomnou šikanou režimu a v roce 1989 se zapojil do dění Něžné revoluce v Trenčíně. Veřejně se angažuje dodnes.

Celý Emilův příběh si můžete přečíst zde: https://www.pametnaroda.cz/sk/sedlacko-emil-1945