Alžbeta Vargová
* 1929
Jako malá žila s rodiči v domě na židovském hřbitově v Seredi, kam se nastěhovali se souhlasem majitele místního cukrovaru. Přestože nebyli Židé, setkávali se s antisemitismem místních. Po malé Alžbětě například děti házely kameny. V židovské komunitě totiž měli přátele a chodili do synagogy. Situace se výrazně zhoršila po roce 1940, kdy ve městě vznikla jednotka Hlinkovy gardy a začali do ní verbovat otce, děti zase do Hlinkovy mládeže. Protože odmítali, přišel její otec o práci a rodině hrozilo vystěhování.
V září 1941 založili slovenští fašisté v Seredi pracovní a koncentrační tábor, odkud odjížděly transporty se Židy do Osvětimi. „Potom se to tak vyostřilo, že Židy začali střílet. Ani jeden ze Židů tam nezemřel přirozenou smrtí! A mrtvé začali vozit k nám na hřbitov,“ vyprávěla Alžběta Vargová. Zastřelené pohřbívali do neoznačených hrobů a Alžbětu napadlo, že bude s otcem sepisovat seznamy zavražděných. Díky tomu zde po skončení války mohly být osazeny malé pomníčky se jmény. Spolu se starším bratrem Štefanem také pomohla jednomu z Židů, kteří zastřelené pohřbívali. „Byli jsme na dvoře a on povídá: ‚Chlapče, pusť mne přes branku, já se ti odvděčím.‘ A bratr odemkl branku a pustil ho ven,“ vzpomínala Alžběta Vargová. Uprchlík se zachránil a dostal se k partyzánům. Po válce přišel rodině Vargových poděkovat.
Rodina čelila různým výhrůžkám od příslušníků Hlinkovy gardy a Němců po celou dobu války, často u nich prováděli domovní prohlídky. Když si Němci začali na hřbitově schovávat zbraně před blížící se Rudou armádou, Vargovi se báli, aby nevyhodili hřbitov do povětří, a ukryli se v místním cukro-varu. Zde se celá rodina dočkala osvobození. Statečná dívka, která v dospělosti pracovala v pekárně a obchodě, žije dodnes v Seredi.