Jaroslav Vrbenský

Jaroslav se od malička pohyboval v katolickém prostředí a přemýšlel o studiu bohosloví. A to i v temných časech po únoru 1948. V době, kdy řada kněží a řeholníků končila ve vězení či internaci, v lepším případě v exilu, se spolu s přáteli snažil udržet při životě nezávislá společenství, ostrůvky svobodného duchovního života. „Šlo o to nesložit zbraně, neuzavřít se do sebe v době, kdy kněze a mnoho dalších odvezli.“

V létě roku 1952 navázal kontakt s údajnými partyzány, kteří měli zajistit přechod přes hranice pro pronásledované kněze Karla Pilíka a Antonína Bradnu. Jenže z převaděčů se vyklubali agenti StB. Pro Jaroslava si přijeli 23. srpna 1952 do Pasek nad Jizerou, těsně předtím, než měl vystoupit na studentském hudebním festivalu. Po necelém roce ve vyšetřovací vazbě se v červnu roku 1953 konalo přelíčení u soudu. Jaroslav Vrbenský se znelíbil prokurátorovi, když se zastal výslechem vyčerpané boromejky Anny Šimíkové a svým vystoupením jí umožnil na chvilku si odpočinout.

V procesu „Antonín Bradna a spol.“ Jaroslava Vrbenského odsoudili k dvanácti letům vězení za velezradu. Soudruh prokurátor v závěrečné řeči prohlásil, že Jaroslav je „mladý cynik, který ani po roce nezměnil názor na své provinění.“ Svůj trest si odpykal v Leopoldově, v lágrech Bytíz a Vojna, ve Valdicích a v Mírově. Propuštění na svobodu se dočkal až v roce 1962. Koncem šedesátých let pak nastoupil do nakladatelství Vyšehrad, kde se snažil v nelehkých normalizačních poměrech připravovat k vydání kvalitní díla významných filosofů a teologů.

Celý Jaroslavův příběh si můžete přečíst zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/vrbensky-jaroslav-1932