Branislav Tvarožek
* 1925
Pochází z vesnice Lok poblíž Levic, která byla převážně maďarská. V mládí tak plynně hovořil slovensky a maďarsky a díky škole i německy. To se mu později během války mnohokrát vyplatilo.
Začátek válečného konfliktu Branislava zastihl v době, kdy pracoval v továrně na výrobu rádií. Z průmyslovky ho vyhodili za to, že se spolužáky z internátu přemalovávali německé nápisy a psali protiněmecká hesla.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání se Branislav Tvarožek přidal k odboji. Jejich skupinu bojující v horách však Němci postupně rozložili a pochytali. V zajetí Branislava zachránila znalost němčiny, když zaslechl rozhovor velitele stráže s lékařem. Podle velitele měl každý, kdo nebyl raněn, druhý den nastoupit do transportu. Branislavovi se podařilo lékaře přesvědčit, aby ho zapsal do stavu raněných, a později se přihlásil jako kuchař, ačkoliv nikdy předtím nevařil.
Tato lest mu vyšla. Přesunuli ho do vojenské nemocnice a přes příbuzného se mu podařilo dostat povolení k cestě do Nového Mesta nad Váhom. Štěstí při něm stálo i potom, a tak se dostal tajně domů.
Branislav se připojil ke svému otci, který sháněl jídlo pro partyzány v okolí města. Po obsazení výpadových cest vedoucích z města opět několikrát obratně využil své znalosti němčiny a mimo jiné tak k partyzánům dostal šest a půl metráku trhaviny.
Po válce Branislav Tvarožek dokončil průmyslovku a začal studovat elektrotechniku na vysoké škole. V roce 1948 ale ho ale zatkl komunistický za to, že u sebe nechal přespat svého bratrance, kurýra zpravodajské služby. Soud však byl k jakékoliv obhajobě hluchý a poslal Branislava na pět let do uranových dolů v Jáchymově.
Jeho šikovnost mu opět zajistila lepší podmínky: dokázal ledacos opravit, a tak ho vzali na elektrodílnu. Při jedné nehodě tam však utrpěl zranění, které mu natrvalo poškodilo zrak. V Jáchymově poznal řadu přátel, ale stal se i obětí provokace – jeden ze spoluvězňů Branislava před dozorci křivě obvinil z plánování útěku a on pak skončil na samotce.
Po návratu z vězení se shledal jen s matkou, otec zemřel čtyři měsíce před jeho propuštěním. V roce 1960 se Branislav Tvarožek šťastně oženil a pracoval až do důchodu jako elektrikář.